Duchovný rast

(3). Pápež Benedikt XVI. nebol na Petrovom stolci dlho, no napriek tomu mu v dejinách Cirkvi patrí nezastupiteľné miesto. Jeho tzv. duchovný testament preto nemusíme vnímať ako bodku za jeho životom, ale práve naopak: berme ho ako výzvu rozjímať o ňom ako o uskutočniteľnom odkaze do budúcnosti. Biskup Jozef Haľko, autor publikácie Nad duchovným testamentom Benedikta XVI., sa prostredníctvom nej snaží cez slová múdreho a pokorného pontifexa o prehĺbenie viery v Ježiša Krista a ochoty budovať jeho Cirkev každodenným životom.

Kniha Z hĺbky srdca je výsledkom korešpondencie a rozhovorov Roberta Saraha a Benedikta XVI. Je venovaná všetkým biskupom, kňazom i laikom. Svoje úvahy ponúkajú bratsky Božiemu ľudu a v duchu synovskej poslušnosti aj pápežovi Františkovi. Osobitne myslia na kňazov; chcú im poskytnúť útechu a povzbudenie v čase, keď sa zdá, že okolo je búrka a Pán spí. Musíme všaj veriť, že Ježiš je tu s nami a vyjadriť mu dôveru a absolútnu vernosť. Náš život má zmysel iba v Bohu. A zvlášť kňazi sú povolaní uprostred búrok znova potvrdiť ochotu položiť život za Krista.Kniha obsahuje dve kapitoly. Autorom prvej je Benedikt XVI., autorom druhej kardinál Robert Sarah. Na úvodnom slove a závere knihy sa podieľali obidvaja autori.

Deset let v trapistickém klášteře naučilo Karla Satoriu mnohem víc než jen naslouchat tichu, učilo jej především umět život, umět svůj čin, porozumět zadání svého života.Kniha je strhujícím uvedením do kontemplativní modlitby, do mystiky v tom nejkrásnějším slova smyslu a myšlenkově vychází z Terezie z Avily, Jana od Kříže, Josefa Ratzingera a mnoha dalších.Přes závažnost obsahu je kniha napsána nečekaně uvolněně a lehce, s vtipem, občasnou břitkou ironií i zemitým slovníkem. Otázkami a nadhozenými tématy knihu provází Marek Orko Vácha.

Vzrušené diskuse, které v posledních měsících probíhají v církvi, přivedly Benedikta XVI. a kardinála Roberta Saraha k přesvědčení, že se musejí vyjádřit. Emeritní papež po své abdikaci v únoru 2013 promlouvá jen vzácně. Chráněn zdmi kláštera Mater Ecclesiae ve vatikánských zahradách se věnuje modlitbě v tichu.Společně s kardinálem Sarahem, svým velkým přítelem, se výjimečně rozhodl napsat esej k otázce, která je pro církev tou nejobtížnější: budoucnost kněží, správná definice kněžství a úcta k celibátu.Ve dvaadevadesáti letech tak Benedikt XVI. podepsal jeden ze svých nejvýznamnějších textů. S neobyčejnou intelektuální, kulturní i teologickou hloubkou jde přímo k jádru problému: „V pozadí vážné situace, v níž se dnes kněžství nalézá, nacházíme metodologickou vadu v přijímání Písma jakožto Božího slova.“Na jeho neúprosnou analýzu odpovídá text kardinála Roberta Saraha. Jeho výklad se vyznačuje důrazem, radikálností a moudrostí, jež jsou mu vlastní. Nacházíme zde odvážnou reflexi jednoho z nejvýznamnějších prelátů církve.Kniha vyšla aj v slovenskom jazyku: Z hĺbky srdca.

„Rozhodol som sa vyhlásiť mimoriadny jubilejný rok, ktorého centom bude Božie milosrdenstvo. Bude to rok Božieho milosrdenstva. Chceme žiť vo svetle slov Pána: Buďte milosrdní, ako je milosrdný váš Otec.“ pápež FrantišekNielen pápež František sa zameral počas svojho pontifikátu na Božie milosrdenstvo.Kniha Pápeži o milosrdenstve je poslednou zo série siedmich kníh, oficiálnych podkladov na katechézu počas mimoriadneho Svätého roku milosrdenstva. Na žiadosť pápeža Františka ich vytvorila Pápežská rada na podporu novej evanjelizácie. Práve táto zachytáva postoje predchádzajúcich pápežov, ktorí počas svojho pontifikátu taktiež kládli dôraz na Božie milosrdenstvo, najväčší dar.

Promluvy o apoštolech a jejich spolupracovnících. Tyto své pravidelné středeční katecheze nazval Benedikt XVI. putováním za svědky rodícího se křesťanství. Promluvy jsou rozděleny do tří oddílů. Nejprve se papež zabývá založením a povahou církve, vyvolením apoštolů a tím, co znamená apoštolská tradice. Následují portréty Kristových apoštolů a nakonec úvahy věnované apoštolu Pavlovi a dalším důležitým protagonistům vznikající církve.Autorovi leží na srdci především těsný vztah Krista a církve. Dnes často panuje názor, že křesťanství je ryze individuální věc, že můžeme přijmout některé Ježíšovy myšlenky a současně odmítnout jeho církev. Benedikt XVI. se snaží pochopit příčiny takového smýšlení a vysvětluje, že Ježíš Kristus je navzdory omezením a různým stinným stránkám naší přirozenosti v církvi přítomen. Hlavní část knihy se zabývá jednotlivými apoštoly a tím, co nám o nich a o jejich díle říká Bible i jiné prameny, co bylo klíčové pro jejich setkání s Kristem. Klade si také otázku, jak můžeme na počátku 21. století následovat Kristovy apoštoly my.

Od Klementa Římského po Augustina. V druhém svazku středečních katechezí se Benedikt XVI. zaměřuje na církevní spisovatele prvních čtyř křesťanských století. V šestatřiceti katechezích probírá postupně apoštolské otce, apologety a církevní otce křesťanského Západu i Východu. Čestný titul otcové církve náleží těmto autorům proto, že se stali známými svatostí svého života a pravověrností svého učení (Augustin, Cyril Alexandrijský, Jan Zlatoústý, Řehoř z Nyssy aj.). K nim Svatý otec připojuje portréty těch, kteří tento titul nenosí, ale jejichž přínos pro dějiny křesťanské nauky je velmi významný (Origenes, Tertulián, Eusebius z Cesareje). V každé katechezi se papež věnuje životu, dílu a nakonec základním momentům učení těchto křesťanských osobností. Zamýšlí se i nad tím, čím můžou jejich myšlenky obohatit naši dobu. Hloubavost a umění spekulace nemá u těchto Otců účel sám o sobě. Vede vždy k těsnému vztahu k Pravdě, která je zároveň Cestou a Životem.